Že je užitečné znát svůj rod a původ, o tom se můžeme přesvědčit již v dávné minulosti. Od nejstarších dob bylo důležité pro lidi, kteří měli i jiné cíle než jen co dnes snědí a kde se vyspí, vědět více o svém původu. Dokázali si díky tomu lépe uvědomit svoje místo. Získávali z historie cenné vědomosti a zároveň sebevědomí k důležitým rozhodnutím, protože již nebyli jenom malé zrnko vržené do mlýnice světa.

Znalost rodového původu byla a je v evropském prostoru velmi důležitá například pro šlechtu. Šlechtici jsou stejní lidé jako my, liší se jenom způsobem svého života. Za hodně starých časů se do šlechtického stavu dostávali lidé hlavně za vojenské zásluhy, později i za jiné služby, užitečné pro panovníka. Jak stát mohutněl, z původních družiníků postupně vznikla velká skupina lidí a šlechtické rody se začaly rozdělovat podle svého vlivu. Odvozovat postavení rodu pouze od blízkosti panovníka a jeho vůle však bylo občas nevýhodné, protože panovník i vladařský rod se mohl změnit. Aby šlechtické rody dokázaly projevit svou důležitost nezávisle na panovnících, začaly více dbát na rodovou starobylost. Vědomosti o historii jednotlivých rodů se ukázaly být užitečné i pro některé vladaře, protože při obsazování důležitých postů ve státě se již nemuseli spoléhat jenom na svůj okamžitý úsudek a na rady jiných osob. V nobilitované společnosti se díky znalosti rodové historie vědělo, jak příslušníci jednotlivých rodů jednali v minulosti, jaké postoje měli k bývalým panovníkům a jak se zachovali v krizových situacích. Znalo se, čí pradědeček byl vynikající vojevůdce, která rodina má dlouhodobě skvělé hospodářské výsledky a který rod má vlivné příbuzné v cizích zemích. Moudří panovníci těchto informací využívali, aby jejich rozhodnutí měla větší šanci na úspěch. Tomu se přizpůsobovaly i šlechtické rody. Nechávali malovat rodokmeny svých předků na stěny svých sídel, aby své rodině, přátelům i hostům mohli doložit historii a význam svého rodu. Genealogické informace o rodech a jejich příslušnících se potom šířily veřejností, což vedlo k větší slávě rodu i jeho důvěryhodnosti.

Rodiny vedly svoje potomky od mala k tomu, aby znali svoje předky i jejich činy. Byl to nejenom základ jejich identity, ale zároveň to sloužilo pro výchovu k poctivosti, zodpovědnosti a k udržování tradičních hodnot. Urozené děti poznávaly svoje předky a okruh blízkých osob jako vzory pro svůj vlastní život. Většina z nich se takové výchově nezpronevěřila, protože od dětství dobře věděli, že správné chování a dobré činy se v historické paměti společnosti uchovávají po hodně dlouhou dobu. Pokud se někdo zachoval nepoctivě nebo nečestně, stal se odstrašujícím příkladem pro celé široké okolí. Takové jednání poškozovalo čest rodu a nepřímo i existenční podmínky rodiny. Hodnoty jako pravda, čest, zodpovědnost a úcta k tradicím se urozeným lidem vštěpovaly od mládí a provázely je po celý jejich život. Byly to základní prvky jejich vedoucího postavení ve společnosti, které si dokázali udržet po celá staletí.

Z velkého množství běžných obyvatel od pradávna víme jenom o některých z nich. Pouze o těch, kteří byli natolik významní nebo prozíraví, že jejich životní příběhy stály někomu za zaznamenání. Lidé si cenili dobrých, šikovných a vzdělaných lidí. Pokud se vědělo, že tyto vlastnosti se v některé rodině vyskytují dlouhodobě, postavení jejích příslušníků bylo mnohem výhodnější. Lidé z takových rodin měli větší důvěru, zpravidla lepší hospodářské postavení, získávali společenské pozice a svým potomkům mohli zajistit lepší přípravu do jejich života. To vedlo k dalšímu upevnění dobré společenské pozice rodu i v dalších generacích. Lidé, kteří si to uvědomovali, zapisovali svoje zkušenosti a zážitky, například do deníků. Tam později nacházeli informace a ponaučení nejen sami pisatelé, ale i jejich blízcí. Zaznamenávaly se samozřejmě i osobní události v rodině a sledovaly se i širší rodové vztahy. Znalost blízkých osob z rodiny i z okolí byla důležitá například při hledání rady, pomoci nebo podpory. Také poskytnutí pomoci se uchovávalo v rodové paměti a zvyšovalo společenskou prestiž osoby, která druhým pomáhala.

Výše uvedené společenské postavení dlouhodobě dobře známých a prověřených rodů vedlo obvykle k lepšímu materiálnímu zabezpečení jejich rodin. Majetek byl důležitý pro život, ale nebyl vždy tím nejdůležitějším. Dopřejeme-li rodu časově dostatečně dlouhou znalost jeho historie, obvykle poznáme, že pro jeho příslušníky se střídaly období lepší s obdobími horšími. To také bylo důležitou součástí poučení z minulosti. Lidé mající tyto vědomosti se potom nesnažili jenom o krátkodobé finanční zisky, o které mohli snadno přijít. Měli i jiné, trvalejší hodnoty, které jim usnadňovaly život a pomáhaly jim překonávat těžká životní období.

Ještě v nedávných dobách, kdy rodina byla základem společnosti, byla poctivost rodu všeobecně uznávanou hodnotou. Když do obce přišel nový neznámý člověk, byl to jenom nějaký přivandrovalec. Možná nějakou práci dostal, ale přednost měli známí domácí obyvatelé. Pokud však přišel někdo, jehož rodinu v původním bydlišti někdo důvěryhodný znal, postavení nového příchozího bylo výrazně lepší. Snáze se mohl zařadit do správné části obecní nebo městské společnosti. Dobře známý člověk i jeho potomci mohli snáze využívat dostupných výhod obecního společenství.

Po dlouhá století byla známost a poctivost rodu mezi lidmi velmi ceněnou hodnotou. V posledních desetiletích se situace dost mění a kam to vede, to můžeme vidět okolo sebe. Možná, že by se zkušenosti našich předků neměly jen tak lehce opouštět. Rodokmen nemusí být jenom obrázek zavěšený na stěně. Znalost vlastního rodu napomáhá k uvědomění si vlastní identity. Pokud víme, co všechno dokázali naši předkové, možná snáze pochopíme, čeho můžeme dosáhnout i my. Předáme-li znalosti o předcích a jejich životech dalším generacím, může to jednou pomoci i jim. Třeba až budou stát před rozhodnutím, co mají udělat se světem, který jim my zanecháme.