To slovo nahánělo našim předkům hrůzu. Když cholera přišla, nedokázali se jí účinněji bránit. Snad jen kdo mohl utéct z ohrožených oblastí, odešel do zatím nenakažených míst. Někteří z těchto lidí však na své cestě tuto nebezpečnou nákazu dále rozšiřovali. Podívejme se, jak se nemoc šířila a jaký průběh měla v Bílovicích v roce 1866. Uvidíme, kolik dětí se v té době narodilo, jak mnoho lidí a na jaké příčiny zemřelo a jakého věku se dožívali.

Odejít před blížící se epidemií mohla jenom malá část obyvatelstva. Lidé, kteří byli závislí na své každodenní práci a bez jejichž přítomnosti by se jejich hospodářství zastavila, ti mohli obvykle jenom doufat. Přáli si, aby se epidemie jejich obci vyhnula a pokud ne, tak aby nepostihla přímo je nebo jejich nejbližší.

Původcem cholery je bakterie, která se do těla dostává s kontaminovanou potravou nebo vodou. Inkubační doba je od několika hodin do pěti dnů. Nemoc může mít různě intenzivní průběh. U lehčích případů jsou příznaky nemoci jenom mírné, u těžkých případů dochází k silným křečím, k intenzivnímu vodnatému průjmu a zvracení. Ztráty tělesných tekutin mohou dosahovat více než 20 litrů za jeden den, v extrémních případech jsou ztráty vody až 30% tělesné hmotnosti během několika hodin. Tím dochází mimo jiné k houstnutí krve a snížení jejího objemu. Těžký průběh cholery je pro postiženého zhruba v polovině případů smrtelný. V současné době (rok 2015) onemocní na světě cholerou každý rok 3 až 5 milionů lidí, pro 130 až 150 tisíc z nich tato nemoc končí smrtí.

Šíření cholery v 19. století se v několika případech dostalo do značných rozměrů. V Evropě se jednalo o tři velké epidemie, které byly v období let 1829 – 1840, 1863 – 1875 a 1881 – 1896. V létě roku 1866 se cholera rozšířila na Moravu po bitvě u Hradce Králové, která proběhla dne 3. července. Prusové po svém vítězství rychle obsadili část území Čech a Moravy. Obsazením habsburského území si Prusko vylepšovalo svou pozici na následující mírová jednání a obyvatelé obsazených území byli nuceni pruskou armádu živit. S postupujícím vojskem se nákaza cholery dostávala rychle a plošně na velkou část našich zemí. Do Bílovic dorazili Prusové dne 16.7.1866.

Na stránkách matriky zemřelých v Bílovicích jsou zapsána úmrtí způsobené touto epidemií od srpna do září 1866. První život si tato nemoc vyžádala 6.8.1866 a poslední úmrtí bylo zapsáno 19.9.1866. V matrice zemřelých jsou z těchto šesti týdnů zápisy na 10 stranách, na kterých choleru jenom občas střídá jiná příčina úmrtí.

Následující přehledy ukazují, jak velkým zásahem do života na vesnici byla epidemie cholery. Pro přiblížení obvyklých poměrů v té době jsou uvedeny přehledy zemřelých v Bílovicích v době před i po výskytu této nemoci. Pro zpracování byl zvolený časový úsek od července 1865 do června 1867. Toto časové období je možné označit jako politicky a hospodářsky poměrně stabilní. Mezi obyvatelstvem se mohly snadno šířit potřebné informace a opatření, které omezovaly možnosti šíření této nakažlivé choroby. Domy i veřejná prostranství se čistily, zasýpaly se kanalizační járky z domů do potoka. Lékaři, kteří v té době byli pouze ve městech a ve větších vesnicích, zajížděli i do dalších míst v kraji a radili, jaká opatření se mají udělat.  Ze zápisu z května 1867 se můžeme dočíst, že v té době byl lékař i v Bílovicích.

Přehledy počtů zemřelých chlapců, děvčat (do 15 let) a dospělých v Bílovicích od července 1865 do června 1867:

měsíc	chlapci	děvčata	muži	ženy	celkem
červenec 1865	4	4	0	1	9
srpen 1865	7	2	0	3	12
září 1865	3	1	2	5	11
říjen 1865	4	5	1	1	11
listopad 1865	2	0	0	1	3
prosinec 1865	1	2	0	2	5
leden 1866	0	3	0	0	3
únor 1866	4	3	0	1	8
březen 1866	1	0	0	0	1
duben 1866	1	1	0	0	2
květen 1866	2	1	0	4	7
červen 1866	2	0	4	2	8
červenec 1866	2	3	0	0	5
srpen 1866	35	26	30	23	114
září 1866	12	15	8	20	55
říjen 1866	5	5	1	3	14
listopad 1866	3	4	4	3	14
prosinec 1866	4	2	2	0	8
leden 1867	2	2	0	0	4
únor 1867	0	0	1	0	1
březen 1867	1	1	0	1	3
duben 1867	3	1	1	1	6
květen 1867	1	2	2	0	5
červen 1866	1	2	1	0	4

Ve sledovaném období 24 měsíců je v bílovické matrice zemřelých zapsáno celkem 313 osob. Rok od července 1865 do června 1866 můžeme považovat jako období s obvyklými poměry a během těchto 12 měsíců zde zemřelo 80 osob. Za dalších 12 měsíců do června 1867 zemřelo ve stejné obci 233 osob, z toho jenom cholera si vyžádala 139 životů. V roce 1865 žilo v Bílovicích asi 1950 osob. To znamená, že jen na choleru zemřelo zhruba 7 % obyvatelstva během 6 týdnů.

První zemřelí na choleru zapsaní v bílovické matrice byli ze dvora Prechov. Vzhledem ke krátké inkubační době této nemoci lze usuzovat, že právě na tomto dvoře se nákaza objevila nejdřív. Ve dvoře bylo na přelomu července a srpna mimo stálé pracovníky i větší množství sezónních dělníků z různých míst, najatých na žňové práce. V malém prostoru dvora bylo spolu s pruskými vojáky ubytováno velké množství lidí. Vzhledem k dotčené době se nedá předpokládat, že by tam panovaly dobré hygienické podmínky. V týdnu od 6.8.1866 do 12.8.1866 podlehlo choleře prvních 8 osob, z nich 7 zemřelo na Prechově. V druhém týdnu od 13. srpna do 19. srpna bylo 20 zemřelých, z toho tři na Prechově. Poslední obětí na Prechově byla žena neznámého jména, která zemřela 16.8.1866. Ostatní obyvatelé Prechova epidemii překonali, protože v dalších týdnech na ni umírali podle zápisů v matrice pouze lidé z Bílovic. Od 20. do 26. srpna v této obci zemřelo na choleru 49 lidí, od 27. srpna do 2. září 29 lidí, od 3. do 9. září 18 lidí a od 10. do 16. září 13 lidí. Poslední dvě osoby choleře podlehly 18. a 19. září 1866. Zemřelí na choleru byli pohřbíváni na nově zřízeném hřbitově na poli za Svárovem. Hřbitov se nazýval „pruský“ a místu, kde ležel, se začalo říkat „Na Morávkách“. Dřevěný kříž stával na místě hřbitůvku až do padesátých let 20. století, kdy byl zničený při budování Jednotného zemědělského družstva.

Porovnáním počtu zemřelých ve sledovaném období 24 měsíců podle pohlaví, věku dožití a příčiny úmrtí zjistíme, že na choleru umíraly hlavně děti do desíti let. Ty tvořily více než třetinu jejích obětí. Úmrtnost této věkové skupiny však bývala vysoká i bez epidemie cholery, obvykle tvořila více než polovinu všech zemřelých. Dospělí většinou umírali do šedesáti let, vyššího věku se dožívali pouze ojediněle.

příčina úmrtí u mužů	počet	věk při úmrtí
		do 1 m.	do 1 r.	1-10 r.	11-20 r.	21-30	31-40	41- 50	51- 60	61-70	71-80	nad 80
cholera	73	1	4	26	5	7	3	13	6	7	1
psotník	16	7	7	2
tuberkulosa	16		4	8		1		1	1	1
slabost	11	5	6
onemocnění červy	6		3	3
úplavice	6		4	1				1
angina	4		2	2
sešlost věkem	4								2	1		1
vodnatelnost	3			2			1
zánět mozkových blan	3			2	1
zabití bleskem	2					1		1
dentitia	1		1
mrtvice	1							1
ochrnutí plic	1								1
ochrnutí úplné	1		1
psychóza pijácká	1								1
tyfus	1				1
utopení	1				1
vyhřeznutí střeva	1			1
vyrážka	1			1
zánět plic	1			1
zánět tenkého střeva	1						1
celkem	155	13	32	49	8	9	5	17	11	9	1	1
procent	100	8,39	20,65	31,61	5,16	5,81	3,23	10,97	7,10	5,81	0,65	0,65

příčina úmrtí u žen	počet	věk při úmrtí
		do 1 m.	do 1 r.	1-10 r.	11-20 r.	21-30	31-40	41- 50	51- 60	61-70	71-80	nad 80
cholera	66		5	22	4	7	6	7	7	5	3
tuberkulosa	22		9	8		1	2		1	1
sešlost věkem	16							1	2	5	5	3
slabost	11	10	1
psotník	9	2	5	2
angina	5		1	3	1
tyfus	5			2	2	1
úplavice	4		2	1			1
mrtvice	3						1	1	1
vodnatelnost	3			2						1
onemocnění červy	2		1	1
neprůchodnost střev	1					1
novorozenecká mrtvice	1	1
ochrnutí plic	1						1
ochrnutí úplné	1								1
spála	1		1
zánět pohrudnice	1		1
zápal plic	1									1
žloutenka	1									1
celkem	154	13	26	41	7	10	11	9	12	14	8	3
procent	100	8,44	16,88	26,62	4,55	6,49	7,14	5,84	7,79	9,09	5,19	1,95

Z místních podmínek lze usuzovat, že onemocněla velká část obyvatel Bílovic. Vesnice má kompaktní zástavbu a většina obyvatel si brala vodu z obecních studní. Obec stojí na jílovitém podloží a je zde poměrně vysoká hladina spodní vody. Záchody v tehdejší době byly z praktického hlediska umístěny zpravidla u hnojiště. To leželo v blízkosti maštalí, navazujících na obytnou část domu. Močůvka z hnojiště se spolu s nákazou z lidských exkrementů dostávala do půdy a jílovité podloží zpomalovalo její vsakování. Bakterie se mohly snadno dostat do nedalekých studní, ze kterých je lidé s vodou roznášeli do okolních domů. Situaci ještě zhoršovalo povrchové odvodnění dvorů větších hospodářství do škarpy na ulici nebo přímo do potoka. V tehdejších Bílovicích Járek protékal mimo Tabačova po délce celou vesnicí a veřejné studny byly od něho vzdáleny jen několik metrů. Kontaminace Járku nákazou cholery byla téměř jistá, protože jeho prameniště leželo těsně u knížecího dvora, ve kterém byla ubytována část pruského vojska v Bílovicích.

V Bílovicích se stejně jako na mnoha jiných místech traduje, že choleru na Moravu přinesli pruští vojáci. Podíváme-li se do matriky zemřelých fary v Bílovicích, žádný mrtvý pruský voják tam zapsaný není. Je však pravděpodobné, že zemřelé Prusy pohřbíval jejich vlastní kněz a pohřbení byli zapsáni do vojenské matriky. Přítomnost pruského kněze se dá předpokládat, protože v Bílovicích se před mírovými jednáními v Mikulově ubytoval ve starostově domě i velitel pruského vojska princ Bedřich Hohenzollern.

Pro srovnání se můžeme podívat na osoby narozené v Bílovicích ve stejném období:

červenec 1865	4 kluci	8 děvčat
srpen 1865	11 kluků	3 děvčata
září 1865	7 kluků	3 děvčata
říjen 1865	9 kluků	3 děvčata
listopad 1865	1 kluk	3 děvčata
prosinec 1865	4 kluci	7 děvčat
leden 1866	4 kluci	7 děvčat
únor 1866	4 kluci	8 děvčat
březen 1866	5 kluků	3 děvčata
duben 1866	1 kluk	3 děvčata
květen 1866	7 kluků	2 děvčata
červen 1866	2 kluci	žádné děvče
červenec 1866	7 kluků	8 děvčat
srpen 1866	8 kluků	5 děvčat
září 1866	5 kluků	7 děvčat
říjen 1866	3 kluci	3 děvčata
listopad 1866	2 kluci	3 děvčata
prosinec 1866	5 kluků	2 děvčata
leden 1867	4 kluci	6 děvčat
únor 1867	2 kluci	2 děvčata
březen 1867	5 kluků	1 děvče
duben 1867	1 kluk	žádné děvče
květen 1867	1 kluk	6 děvčat
červen 1867	4 kluci	1 děvče

Ve sledovaném období se v Bílovicích narodilo 106 chlapců a 94 děvčat, celkem 200 osob. Velká část z nich se nedožila dospělosti. V období červenec 1865 – červen 1866 se narodilo 109 dětí a zemřelo 30 dětí jenom do jednoho roku věku, což je 27,5%.

Z uvedených čísel je však zřejmé, že i tak výrazný zásah do počtu obyvatel, jakým byla epidemie cholery, dokázali naši předkové v krátké době překonat. Přístup k životu v tradiční rodině 19. století umožnil srovnat uvedený úbytek lidí během několika let.

Jaká jména dostávali naši předkové? Ze 106 chlapců dostalo jméno František 23 z nich, 18 se jmenovalo Jan, osm Josef, sedm Václav, šest Pavel, po pěti Jakub a Ludvík, čtyři byli Antonínové a Tomáši. Po třech byli Bartoloměj, Karel, Ferdinand a Jiří, po dvou Petr, Martin, Mikuláš a Vincenc, po jednom Augustin, Eduard, Rudolf, Šimon, Štefan a Vavřinec. Mezi děvčaty dostalo devatenáct jméno Mariana, patnáct Anna, třináct Františka, dvanáct Kateřina, pět Apolonia a čtyři Rosalia. Po třech se objevily jména Terezia, Josefa, Magdalena, po dvou Anežka, Jenovefa a Vincencie, po jednom Veronika, Petrolina, Philomena, Kristýna, Klára, Emerentiana, Eva, Barbara, Aloisia Cyrilla, Carolina a jedno děvče bylo bez jména.

Z dvou set narozených dětí se 179 narodilo jako manželské, 21 bylo nemanželských. Pokud bylo uvedeno náboženství rodičů (178 otců a 169 matek), všichni byli křesťané katolického vyznání.